Březová

ŽENSKÝ KROJ

Ženy byly dříve oděny jednodušeji než dnes. Starý kroj byl pohodlný na nošení a snadnější byla jeho údržba^[1]. Oblékaly se tmavé punčocháče (většinou černé), obouvaly se černé vysoké boty. Coby spodní prádlo se nosil rubáč z konopného plátna (v horní části zdobený pás – opléčko – s červenomodrými pruhy). Rubáč byl delší než sukně, končil u horního lemu bot, takže nohy ženy zůstaly ukryty. Zadní černá sukně (šorec) byla v pase zdobena ruční výšivkou nebo kupovanou stuhou. Přední sukně se nosily kašmírové, mušelínové, tzv. harasky. Rukávce měly na ramenou príramky, vepředu stánky a u krku prypinák s ruční křížovou výšivkou. Na prypináku byla našita černá krajka. Vázání tureckého šátku bylo u svobodných jednoduché, u vdaných se vázalo na záušnice.

Mladé ženy na svatbách a o svátcích nosívaly přední sukně bílé, zadní fěrtoch také bílý. Hlavu si zdobily věncem s drobnými voskovými květinami. Nechyběl prypinák na rukávcích také v bílé barvě, který umístily na rukávce s černou krajkou (původně byla černá u vdaných i svobodných). Rukávce s prypinákem byly nejdříve spojeny, později se oddělily.

Děvčata nosívala turecký šátek uvázaný obyčejně „na lipač“, vdané ženy „na záušnice“. U obou vázání byly oba cípy vzadu (svobodné je měly schované pod šátkem).

Ženský kroj

Dnešní ženský kroj prošel vývojem ve snaze o vylepšování a přizdobování starého kroje. Během desetiletí prodělal více významnějších změn než je tomu u kroje mužského. U rukávců přibylo vyšívání a krajek, sukně se zkrátily, přidány byly spodnice, zvětšily se krajky prypináku.

Boty jsou jedny z mála součástí kroje, které se více než desítky let nezměnily. Stále se oblékají černé punčocháče. Konopný rubáč zanikl, nyní se šije z plátna, je krátký na dvě ramínka (dříve bylo jedno). Spodnice žena obléká dvě nebo tří, hodně škrobené. Uvazují se zezadu do předu. Rukávce mají být jemně modřené (mnozí modří hodně, dokonce šijí z modrého plátna), prypinák se oddělil, nové je květované vyšívání a široká krajka vyšívaná na batistu.

Šorec (dříve obepínal téměř celou postavu, dnes je skoro poloviční) i přední sukně jsou kratší – po kolena. Sukně dnes zahlédneme většinou z červeno-zlatého brokátu (nosí se i v jiné barvě, také jsou vidět různobarevné vlněné kašmírové sukně). Přibyla široká krajka vyšitá na tylu, v zadu od pasu dolů skládaná, lemovaná většinou světle modrou stuhou.

Přední sukni zdobí široké tráčky, podél nich se vine úzká krajka se stříbrnými flitry, její zelené vyšívání má našívané bílé květy (jsou vidět i celovyšívané s barevnými květy).

Pruclek je zdoben bohatě tulipány kolem kapes a spodního lemu, a to více než mužský. Někteří nosí tzv. opasák z široké kupované květované stuhy. Rukávy rukávců mají být na lokti zavázány bílou stuhou (někdo nosí růžové, dokonce i modré). Bílá mašle se váže i na hrudi prucleku. Ke kroji patří turecký šátek. Bohužel si dnes jen málokteré ženy šátek uvazují, jednak je to pracné (především u vdaných), ale hlavně jej dnes vázat téměř nikdo neumí.

Vázání šátku je dnes trochu jiné než v letech 1920. Děvčata mají jednoduché vázání „na lipáč“, ženy vdané s čepcem „na záušnice“ (u obou typů přibyl prvek s cípem šátku nad čelem). Po roce 1960 u vdaných žen krajka čepce vyčnívala, dříve nebyl čepec vidět.

Mužský kroj

Za dlouhá desetiletí se mužský kroj změnil mnohem méně než ženský. Zde přibylo více vyšívání a některé prvky na prucleku. Obohatilo se zdobení klobouku a významně se změnilo vyšívání košile. Boty jsou téměř stejné jako ty ženské, vepředu s rovným lemem. Tmavomodré nohavice zdobí „šňůrování“ ze všech stran. Velmi jemně modřenou nebo bílou košili s malým límečkem dnes ozvláštňuje pestrobarevné vyšívání na hrudi (foto s ruční výšivkou). Podobně jako u žen mnozí lidé často používají modřenku, či šijí přímo z modrého plátna.

Na prucleku se dvěma řadami stříbrných knoflíků nacházíme méně vyšívání kolem kapes i spodního lemu než u žen. Na bocích nohavic by měl být omotán tmavě hnědý řemen (vzadu překřížený) s kovovým vybíjením, stříbrným či zlatým. Dnes jej nahradil řemen černý s bílým vybíjením.

Na levé straně prucleku jsou na knoflíku upevněny pestrobarevné úzké stuhy s délkou zhruba do pasu, v kapse květy vyšívaný kapesník s krajkou. Vepředu opět na knoflících má své místo kupovaná květovaná stuha (někteří muži ji však nenosí). Malý klobouk je zdobený úzkými saténovými stuhami, na levé straně drobné umělé květy a dva „kosárky“. Svobodné děvče se pozná dle vázání šátku, mládenec dle stuh přehozených přes rameno (ženatí je mají volně spuštěny dolů, klobouk je bez „kosárků“).

[1] POPELKA, Pavel. Od věnečku k obálence, aneb, Co kdysi znamenala svatba na Uherskobrodsku a Moravských Kopanicích. V Uherském Brodě: Muzeum Jana Amose Komenského, 2011. ISBN 978-80-904525-1-0.