Od Nového roka po Fašánek

Nový rok

Nový rok začíná od půl noci ze Silvestra na Nový rok, kdy se v poslední době opět obnovuje starý zvyk, že si sousedé při setkání v historickém domečku na návsi přejí do nového roku za zpěvu, veselí a při dobrém pití. Tato setkání se pro někoho protáhnou i do časných ranních hodin.

V kostele se slouží mše za mladé dívky.

Na oběd se vařívá čočková nebo hrachová polévka (čočka je symbolem hojnosti). Nevaří se žádná drůbež - nic co má peří, aby štěstí neuletělo. Sousedé a příbuzní, co si o půlnoci o Silvestru nepopřáli do nového roku se navštěvují a přejí si.

Ukázka takového přání:
„Vinšujeme Vám na tento nastávající rok hodně zdraví, štěstí a božjého požehná nije".
 

Tříkrálové koledování 

Již ve středověku chodili v den svátku Zjevení páně chlapci s hvězdou a zpívali náboženské písně s vánoční tématikou. 

S koledníky přestrojenými za Tři krále je sžita tradice žehnání domů, při němž se na dveře svěcenou křídou píší písmena C+M+B+ příslušný letopočet (v našich končinách K+M+B). 

Nejsou to ale počáteční písmena jména Třech králů Kašpara, Melichara a Baltazara, jak se lidově traduje, nýbrž zkratka latinského „Christus mansionem benedicat" - latinský překlad - Kristus žehná příbytek. 

Tři křížky pak symbolizují Nejsvětější Trojici, tj. Otce, Syna a Ducha Svatého. Nejsou to tedy znaménka „plus" mezi iniciálami. Tříkrálové koledování - je na Březové dlouholetou tradicí. 

I za totality koledníci obcházeli Březovou a vybrali peníze. Od roku 1948, kdy komunisté v krátké době vytlačili katolickou charitu z jejího sociálního a zdravotnického působení, sloužily vybrané peníze na vydávání omezené produkce náboženského tisku a náboženské literatury (v té době mnohdy nevalné kvality) a část prostředků, byla určena na péči o přestárlé řeholníky, řeholnice a kněze. Až v roce 1990, kdy došlo k radikálním změnám ve vedení charity byly v roce 1991 znovu zřizovány diecézní charity. Ty pak od té doby vybrané peníze z Tříkrálového koledování rozdělují na pomoc sociálně slabým, zdravotně postiženým dětem, lidem a celým rodinám.

Ukázka tříkrálového koledování: 

,,My traja králové iděme k vám, šťastie, zdravije vinšujeme vám, šťastije, zdravje duhá Jeta, my sme k vám prišli z daleka. Daleká je cesta naša od Betléma do salaša'

Hromnice

2.2. bývá v kostele za březovské ženy mše. Pan farář ji hlavně slouží za ženy častých jmen - Kateřina, Hedvika, Anežka, Anna atd. a tyto jmenované ženy přispívají libovolnou částkou na kostel, kterou povětšinou vybírá kostelnice.

Fašjanky {Masopust)

Na Březové se používá výraz Kobelica - jedná se o třídenní svátek, který je pro lidi v minulosti i současnosti oficiálním svátkem hodování, během kterého je třeba se dosyta najíst. Pak následuje čtyřicetidenní půst končící o Velikonocích.

Přípravě na masopust předcházel tzv. „tučný čtvrtek", kdy se měl člověk před půstem co nejvíce najíst a napít. Konají se zabíjačky, hostiny, tancovačky.V sobotu se scházeli lidé v kulturních zařízeních, popřípadě v hospodách, kde se konala masopustní zábava s tz. ,,pochováváním basy" spojené s divadelním přestavením, kdy se směšnou formou hodnotil celý rok a události v něm a to nejen co se událo v obci, ale i v našem státě.

Velice povedenou taškařici věnovali místní ochotníci třeba době, kde byly např. v Praze instalovány buňky s kamerami, ve kterých mohli lidé svobodně projevovat své názory na politiku a dění ve státě. Jmenovaly se Vox popu li(= hlas lidu).

Při fašankovém představení je ochotníci přejmenovali na Vox po papuli.Satirou sobě vlastní ohodnotili i vznikající kampeličky, krachy bank, zázračné léčitele, podvodníky, rozdělení našeho československého státu na českou a Slovenskou republiku atd.

Jedna vzpomínka na rok 1993 - vytvořili pomyslnou hranici se závorou s ukazately směr Slovensko a směr Česko a posadili proti sobě dva celníky, kteří vedli následující vtipnou řeč:
Slovák: ,,Jožko nezahaj mi na našu hranicu !", když ten se o ni opřel rukou. Čech: ,,Ale Laco však jsme doteďka boli kamaráti?!"
Slovák: ,,Čo bolo, to bolo, terasky jsme samostatný štát!"
Kolem nich se začal plazit převlečený člověk s liščí hlavou a na zádech měl batoh z něhož koukaly cigarety, salám ...
Čech: ,,Ala ho nie to vlk?"
Slovák: ,,A ty si někedy zazrel vlka s batohem?" ...

Samozřejmě „pochovávání basy" se neobešlo bez „faráře", který byl hlavní postavou představení a „hrobníků", kteří mu pomáhali. Před představením a následně po něm pak patřil sál taneční zábavě.

Vyvrcholením tohoto svátku je Masopustní úterý, kdy se konají průvody maškar-chození po kobelici. Je to nejveselejší svátek roku, který se světí do dnešních dní a končí v noci před Popeleční středou. Před ní v minulosti ponocný zatroubil na roh a rychtář (starosta) všechny vyzval k rozchodu.
Druhý den (na Popeleční středu) naposledy se konzumovaly mastné rohlíky s kávou nebo mlékem, dopoledne ještě byla povolena kořalka. Oběd však už byl přísně postní, což většinou bývala čočka s vajíčkem, sýr, chléb, vařená krupice, pečené brambory.

Ukázka:
„Pod šavle, pod šavle aj pod obušky, šecko my bereme aj suché hrušky.
Tuto nám dali, tu to nám nědali, zabili komára, slaninu nám dali. Masopust sa krátí už sa něnavrátí, staré diévky plačú, že sa nevyskačů."

Popeleční středa

V období raného křesťanství existovala praxe veřejného pokání po spáchání těžkého hříchu. Kajícník byl na začátku Postní doby biskupem vyzván, aby zahájil uložené pokání. Oblékl se do kajícího roucha a hlavu si posypal popelem. Instituce veřejného pokání se ještě před koncem prvního tisíciletí postupně vytrácela, avšak výmluvné gesto kajícího sypání popela na hlavu se začalo uplatňovat u všech účastníků bohoslužeb.

Popeleční středa je dnem přísného půstu a připomínkou pomíjivosti pozemského života. Znamenání popelem ve tvaru kříže na čelo tzv. Popelec doprovází udělovatel slovy: Čiňte pokání a věřte evangeliu nebo Pamatuj, že jsi prach a v prach se navrátíš. Křesťan je takto veden, aby zůstal nezávislý na skutečnostech pomíjivých a věnoval pozornost hodnotám trvalým -duchovním.

Vynášení Morany

je starý pohanský zvyk (zmínky o něm jsou už ve 14. století). Ten se nikdy na Březové neprovozoval. Až v posledních letech se obnovují lidové tradice hlavně ve vesnickém prostředí a tak tomu je i v naší obce díky školním dětem.

O páté postní neděli, které se někdy říká černá, je ve slovanském prostředí rozšířen zvyk vynášení smrti (Smrtky Moreny). Tento obyčej byl nejrozšířenějším i přesto, že byl jedním z nejvíce zakazovaným svátkem. Je spojen s koncem zimy a vítáním jara. Figurína představující zimu -smrtku, byla nesena na tyči a zhotovena ze slámy a hadrů. Na sobě měla bílou režnou košili, nebo ženské šaty.

Na krku měla korále ze skořápek od vajíček, popřípadě z prázdných ulit hlemýžďů - vyjadřující smrt. Obličej měla pomalovaný a ozdobený pentlemi. Byla nesena v čele průvodu za popěvků, který obcházel vesnici a pak vhozena do vody.

Tato tradice se v obci obnovila.